Berlín v roce 1945

Studium staré memoárové literatury s sebou nese nebezpečí v tom, že se časem projeví nutnost zjistit, co je na heroických výkonech soudruhů Komsomolců z řad Rudé armády vlastně pravda a co je přibarveno nesmyslnou dobovou snahou o vymývání mozků. Můj obdiv nad výkony řadových vojáků Rudé armády je založen čistě na studiu archiválií, nikoliv na zprofanované propagandě, kterou jsem v hojné míře ve svém dětství a během dospívání okusil.

V nedávné době mi na pracovním stole (přesněji tedy na jeho vrchních, aktuálně používaných vrstvách) přistál balík časopisů Voják z let 1947 až 1952, což je z hlediska obsahu opravdu velice silná káva i na mne. V inzertních rubrikách tam bylo uvedeno, že mezi doporučenou četbu vojáka musí patřit nová publikace „Na Berlín“ (NV 1948), která byla vydána před započetím IX. sjezdu KSČ jako nadplán překladatelů. Ti „přinesli toto dílo jako dar (onomu sjezdu)“ a nečekali s ním, jak je uvedeno, až do termínu vydání, jímž měl být říjen 1949! Vše „… abychom si všichni v našem budování a nesmlouvavém boji o mír brali příklad z vítězných bojovníků proti fašismu a reakci…“.

Nicméně jak v časopisech, tak v knize je možné nalézt i velmi mnoho užitečných informací a dat. S doprovodným obrazovým materiálem je to ovšem silně smutné. U knihy vydané v roce 1948 lze do jisté míry pochopit snahu dobových umělců o ztvárnění jejich verze a pohled na hrůzy 2. světové války, byť ve formě reálného socialistického umění. Jinak řečeno, rozlišíme T-34 od SU-76, nicméně spoléhat se na věžové označení nelze. Pokud tedy trochu odskočím od tématu, silně nepochopitelné je opravdu masivní retušování vzhledu, označení a detailů u techniky používané poválečnou ČSLA a publikované v časopisu Voják. V roce 1951 již zcela nemoderní a zastarávající stroje T-34/85 a SU-76 jsou toho příkladem.

Text: Petr Doležal

Více se dočtete ve speciálu Modelář Extra 29, který vyšel 13. 6. 2018

Obsah Modeláře Extra 29 naleznete – ZDE.

Knižné novinky