Někteří z nich si navíc odvezli diplomy ze závěrečné soutěže komplexního výcviku. Vítězové jsou však všichni. Zvládli projít celým kurzem až do konce a za to jim patří velký obdiv. Kurz totiž stále probíhá za náročných mimořádných opatření, spojených s koronavirem.
Spolubojovníci z 2. výcvikové skupiny si ho zvolili jako velitele velmi různorodé skupiny. Ať již věkovým složením v rozmezí od dvaceti do čtyřiceti let, tak vzděláním či pracovním zařazením. Architekt, právník, šéf úspěšné stavební firmy, kuchař, projektový manažer, IT specialista, či studenti vysokých škol různého zaměření. Sám patřil mezi nejstarší. Vojín Jan Hladký, pilot Boeingu u ČSA, který toužil už od 18 let po životě v armádě a svůj sen si nakonec splnil až ve 40 letech. Paradoxně tomu napomohl právě covid.
Jak jej ze své pozice vnímal?
„Je to hlavně o týmu a mým úkolem bylo jej v první řadě stmelit,“ vysvětluje vojín Jan Hladký, který se funkce zhostil s nepředstíraným potěšením. „Bylo nás 16 a z toho tři ženy. A těm tedy patří obzvlášť můj velký respekt a obdiv. Museli zvládnout vše, co my, tady se nedělají žádné rozdíly a nikdy neváhaly se ještě přihlásit i na pomoc ostatním, když ji někdo potřeboval. Byly třeba mezi prvními, ochotné samy odnést zraněného kolegu při komplexním výcviku na nosítkách,“ vysvětluje vojín Hladký.
„Vstup civilisty do vojenského režimu je náročný po všech stránkách, ale dokázali jsme se v tom podporovat všichni navzájem, rozhodnuti to nevzdat. Když máte kolem sebe lidi s vysokou motivací, baví je to a táhnou navíc za jeden provaz, pak věřte, že jste opravdu silný tým. Bylo mi skutečně ctí být jeho součástí. Nikdy nezapomenu, když jsme se vraceli ze závěrečného dvoudenního výcviku, kde nás doprovázel i déšť a na jaro celkem zima, unavení, špinaví, a přesto ze všech nás čišela obrovská hrdost, že jsme to dokázali a něco tak náročného splnili,“ vzpomíná.
Silný týmový duch skupinu provázel od začátku. „Například nikdo nechtěl být nesen na nosítkách, aby nebyl přítěží pro jednotku, museli jsme je doslova nutit si na ně po zranění lehnout. Nebo jsme se bez váhání všichni v noci uprostřed komplexního výcviku otočili, abychom se vrátili pro zapomenutý materiál jednoho z nás,“ vzpomíná na uplynulé týdny vojín Hladký.
V pátek se všichni rozjeli zpět do svých domovů po celé republice, aby se věnovali svému civilnímu životu. Neviděli se však rozhodně naposledy. „Stali se z nás přátelé a už plánujeme společný sraz s pochoďákem, který všichni potvrdili,“ vysvětluje Jan Hladký. I to svědčí o silném týmovém duchu, který si skupina během výcviku vybudovala. „Velké díky patří také naším instruktorům, kteří se nám snažili předat co nejvíce,“ dodává na úplný závěr.
Zážitek z vojenského prostředí byl pro Jana natolik silný, že se netají možností spojit svůj život pilota s tím profesionálním, vojenským u 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely. Kurz základní přípravy již splněný má. Ten je totiž od letošního roku obsahově stejný jak pro rekruty Armády ČR, tak i záložníky a dobrovolníky.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: kpt. Monika Nováková, Armáda ČR /red
Foto: autorka a archiv Jana Hladkého
