Velení čáslavské základny a 21. taktického křídla hledalo cesty, jak udržet vycvičenost a potřebný nálet hodin na co nejvyšší hodnotě. K tomu je zapotřebí udržet vojáky zdravé, a proto byla přijata nezbytná opatření. Letka byla rozdělena na dvě skupiny a létá se ve dvou směnách. Tyto skupiny se spolu nesmí potkat. První skupina začíná s prací v brzkých ranních hodinách a druhá končí v pozdních nočních hodinách.
Typický den pro denní směnu techniků začíná nástupem v 6.00 hodin, poté převezmou leteckou techniku a proběhne předletová příprava. Ta spočívá například v přistavení daného počtu letecké techniky, natankování a podvěšení požadovaných zbraní.
Pilotní personál mezi tím řeší přípravu na let. Probíhají předletové briefingy, které se skládají z detailních meteorologických informací, informací o součinnosti s dalšími základnami a letkami, prostory a tratě, které může pilot pro let využít, zpravodajské informace atd. Každý pilot si pak podle přiděleného úkolu naplánuje v informačním systému svůj let, který si na paměťovém médiu přenese přímo do konkrétního stroje. Na další médium se pak celý let nahrává a to včetně informací například o chodu motoru, výšce a rychlosti letu, GPS, záznamy ze senzorů přetížení.
K hlavním úkolům 212. taktické letky patří přímá letecká podpora pozemních sil CAS (Close Air Support) s ostrou municí ve prospěch leteckých návodčí, tzv „JTACů“ (Joint Terminal Air Controller). „Provádíme útoky na pozemní cíle (tzv. zteče) pomocí kanónu, neřízených raketových střel a pum. Za tmy, po západu slunce, létáme většinou mise zaměřené na vzdušný boj nebo cvičné zteče na pozemní cíle bez munice“ říká zástupce velitele letky major Martin J.
A jak vlastně létá v „době covidové“ ALCA? „Pro nás se úplně tak moc nemění“, říká kapitán Václav K., pilot letounu L-159 ALCA a dodává: „Samozřejmě rouška není příjemná nikomu, ale dá se s tím žít. Buď mám na obličeji roušku, nebo dýchací masku, už jsem si zvykl. Ze SQOCu (SQuadron Operation Centre) – tedy zjednodušeně z místa, kde se plánují mise, vycházím v roušce, u letadla si sundám roušku, nasadím přilbu a dopnu dýchací masku. Na co musím dávat zvlášť pozor je, aby mi roušku nenasál například vedle pojíždějící letoun. Po letu je postup opačný. Nejdříve sundat dýchací masku a po té hned nasadit roušku. Prevenci si tu nedovolí nikdo podceňovat.“
U techniků je situace podobná. Roušku nemusí mít nasazenu pouze v okamžiku, když má letoun spuštěný motor – technici se pohybují v jeho těsné blízkosti a hrozí zde velké nebezpečí nasátí předmětů. Proto mohou na nezbytně nutnou dobu roušku odložit do kapsy a zapnout zip. Je to důležité. Jakýkoliv předmět při nasátí může poškodit motor. A i kdyby k poškození nedošlo, let se musí zrušit a vše překontrolovat. Letoun je tak vyřazen z provozu na několik dní, bezpečnost letového provozu je vždy na prvním místě.
Jsme vojáci, musíme se umět přizpůsobit prostředí a za jakékoli situace plnit úkoly, které jsou na nás kladeny.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: 21. základna taktického letectva Čáslav
