Proudové bezpilotní systémy k boji

Přestože první vize o bezpilotních letadlech bojujících ve vzduchu se objevily již někdy ve 40. létech minulého století a později například ve filmové tvorbě, do skutečného operačního provozu se dostaly o mnoho desetiletí později. Po primárně průzkumných strojích schopných ničit pozemní cíle se nyní přiblížil nástup nové generace proudových bezpilotních letounů, jimž širokou škálu úkolů včetně vzdušného boje umožní plnit kromě výkonů také takzvaná umělá inteligence.

Jako bojová dnes označujeme všechna bezpilotní letadla schopná použití vlastní výzbroje. Poměrně běžnou součástí řady armád už jsou pístové či turbovrtulové stroje, z nichž nejznámější jsou americké MQ-1 Predator a MQ-9 Reaper, jež mohou kromě průzkumných senzorů nést i protizemní řízenou munici. Výkony takových letounů ovšem neumožňují, aby přímo spolupracovaly s konvenčními bojovými stroji, a absence systémů vlastní ochrany nedovoluje jejich použití v týlu protivníka, pokud disponuje moderní protivzdušnou obranou nebo letectvem, takže se v praxi uplatňují pouze v asymetrických konfliktech nebo při speciálních operacích.

Vyspělé armády a konstrukční týmy předních světových výrobců i začínajících technologických firem ale usilují také o bezpilotní systémy, schopné operovat ve formacích s pilotovanými bojovými letouny a působit do značné míry autonomně, bez nutnosti přímého dálkového řízení. Vývoj je možná delší a složitější, než řada lidí v minulosti očekávala, nicméně nyní pomalu spěje ke hmatatelným výsledkům.

Text: Tomáš Soušek
Foto: Boeing, US Navy, USAF, Kratos, UAC, STS

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 1/2021, který vyšel 6. 1. 2021.

Obsah L+K 1/2021 naleznete - ZDE.

Knižné novinky