MENU

Eurofighter na radarovém rozcestí

S počtem 570 kusů dodaných do konce tohoto srpna lze víceúčelový bojový letoun Eurofighter Typhoon považovat za jeden z nejúspěšnějších evropských zbrojních programů. Pro pořízení těchto strojů se rozhodlo již devět zemí a Typhoon má potenciál oslovit i další uživatele. Přispívají k tomu i průběžné modernizace, z nichž nejdůležitější je v současnosti integrace radiolokátoru AESA. Primární účastníci projektu Eurofighter se ovšem neshodli na jednotném postupu, a tak jsou pro typ paralelně vyvíjeny dva odlišné radarové senzory.

Uvážíme-li, že první prototyp Eurofighteru vzlétl již v roce 1994 a od roku 2003 jsou sériově vyráběné stroje zařazeny v operační službě, mohou se zdát současná oficiální oslavná prohlášení o rostoucích schopnostech poněkud nepatřičná. Spíše by se mělo říkat, že letoun konečně dosahuje schopností, které od něj uživatelé očekávali již dávno. Nicméně není to ani tak chyba koncepce stroje nebo jeho výrobce, jako důsledek řady ekonomických a politických faktorů.

Abychom pochopili, proč Typhoonu trvalo tak dlouho, než dospěl do současného stavu, musíme se vrátit na počátek jeho operačního provozu. Evropa si tehdy ještě příliš nepřipouštěla, že by mohla v brzké době čelit vážným vojenským hrozbám ze strany silných a moderně vyzbrojených potenciálních protivníků. Vlády většiny zemí proto nebyly ochotny příliš investovat do obrany. Promítlo se to i do produkce Typhoonu, kdy prvních 148 kusů vyrobených v bloku označovaném jako Tranche 1 mělo jen velmi omezené schopnosti.

Text: Tomáš Soušek
Foto: Eurofighter, BAE Systems, Airbus, RAF, Luftwaffe

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 10/2020, který vyšel 30. 9. 2020.

Obsah L+K 10/2020 naleznete – ZDE.

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.