V organizační struktuře Armády České republiky jsou dnes veškeré schopnosti protiletadlového raketového vojska soustředěny v jediném útvaru, 25. protiletadlovém raketovém pluku ve Strakonicích, který je součástí vzdušných sil. V minulosti tomu však bylo jinak a pozemní protivzdušná obrana se dělila na dvě oddělené větve. V rámci takzvané PVOS (Protivzdušná obrana státu) byly provozovány systémy středního a dlouhého dosahu určené k pokrytí větších územních celků a strategicky důležitých lokalit a objektů, zatímco PVO PV (Protivzdušná obrana pozemního vojska), oficiálně budovaná od roku 1960, byla součástí pozemních sil a poskytovala přímou ochranu jednotkám v boji.
Ochrana tankistů a mechanizovaných útvarů
Československá armáda zavedla ruský protiletadlový raketový systém krátkého dosahu 9K35M Strela-10M do výzbroje v roce 1983. Přidělován byl k vybraným tankovým a mechanizovaným (podle tehdejší terminologie motostřeleckým) útvarům, kde byl součástí protiletadlových oddílů či baterií, v nichž doplňoval nebo nahrazoval baterie s protiletadlovými kanony.
Text: Tomáš Soušek
Foto: autor, Jan Čadil
Více se dočtete v Ročence Vzdušných sil Armády České republiky 2020, která vyšla 18. srpna 2020.
Obsah ročenky naleznete – ZDE.