MENU

Jakovlev Jak-38

Jak-38 i přes čtvrt století od ukončení provozu stále patří mezi typy, o nichž je známo relativně málo. A to i přesto, že jeho služba nepostrádala na dramatičnosti. Pro Sovětský svaz šlo o jeden z nejsložitějších vývojových úkolů, neboť řada technických řešení použitých na letounu byla vyvinuta čistě pro tento typ. Ačkoliv službu Jaků provázelo mnoho mimořádných událostí, získané znalosti pomohly sovětskému průmyslu zvládnout vývoj technologií, které měly být zúročeny v následujícím velmi slibném modelu Jak-41.

Pro Sovětský svaz představovaly letouny se svislým vzletem a přistáním (VTOL) jednu z možností, jak řešit zabezpečení rozvoje svého palubního letectva. Nedostatek nosičů totiž způsobil, že USA i další státy NATO měly v oblasti palubní útočné síly mnohem větší schopnosti, než Sovětský svaz. Zejména americká flotila palubních letounů opakovaně ukazovala, jakou sílu je schopno velení US Navy rychle soustředit do jednoho prostoru.

I proto Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu od roku 1955 opakovaně řešil možnost vývoje letounu kategorie VTOL, který by byl do budoucna provozován nejen z palub plánovaných letadlových lodí, ale i libovolných jiných typů provizorně vybavených startovací plošinou (zvažovány byly i kontejnerové nákladní lodě). Úvahy o konceptu ale zabraly několik let. Již v roce 1955 však začaly experimenty s vývojovou platformou Turboljot, která měla umožnit získat dostatek poznatků ohledně chování stroje s charakteristikami VTOL. Na ní byly ověřeny první poznatky v oblasti řiditelnosti letounu s pomocí změny vektoru tahu.

Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: autor, VMF RF, ITAR TASS, OKB Jakovlev

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 9/2020, který vyšel 2. 9. 2020.

Obsah L+K 9/2020 naleznete – ZDE.

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.