Dnes už to vnímáme jako samozřejmost. Čeští letci se pravidelně účastní nejrůznějších aliančních cvičení, v mezinárodním prostředí jsou schopni bez problémů spolupracovat s kterýmkoliv ze spojenců a kromě ochrany domácího vzdušného prostoru dokážou stejnou službu paralelně poskytnout i zemím, jež si vlastní nadzvukové letouny dovolit nemohly. Nicméně před zhruba dvěma desítkami let tomu tak nebylo.
Když v březnu 1999 vstupovala Česká republika do NATO, měla v kategorii stíhacích letounů k dispozici jen sovětské letouny MiG-21MF vyrobené v první polovině 70. let minulého století, z nichž část byla v rámci dosažení nejnutnější kompatibility s aliančním prostředím částečně modernizována na standard označovaný MiG-21MFN.
Text: Tomáš Soušek
Foto: autor, Jan Čadil, AČR, Collins Aerospace
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 4/2020, který vyšel 1. 4. 2020.
Obsah L+K 4/2020 naleznete – ZDE.