Estonské letectvo: malé, ale efektivní

Patří mezi nejmenší vzdušné síly na světě a nedisponuje ani žádným ozbrojeným letadlem. Estonské letectvo přesto není jen symbolickou vojenskou složkou. I s velmi omezenými zdroji se jeho příslušníci snaží v maximální míře přispět k obranyschopnosti země a poskytovat alespoň co nejlepší zázemí pro vzdušné síly ostatních členů Severoatlantické aliance, na jejichž bedrech stále leží ochrana vzdušného prostoru nad Pobaltím.

I když se dnes o malé letecké jednotce nedá příliš hovořit jako o letectvu, rozhodně má tradice, na něž může s hrdostí navazovat. Estonské letectvo začalo vznikat bezprostředně po osamostatnění země v listopadu 1918 a v lednu 1919 získalo svůj první letoun v podobě francouzského dvojplošníku Farman HF.30 ukořistěného sovětskému Rusku. V té době přitom už Estonsko čelilo ruské okupaci a vedlo s ním válku, v níž muselo nezávislost tvrdě bránit.

Ze zahraničí mezitím získalo další stroje různých typů, jež ze vzduchu podporovaly pozemní armádu. Po uzavření příměří v únoru 1920 byla armáda demobilizována, ovšem výstavba letectva, tehdy majícího strukturu pluku, pokračovala i nadále. Postupně bylo nakupováno další vybavení z různých zemí, včetně čtyř letounů Letov Š-228E pořízených v Československu. V roce 1932 tak mělo letectvo ve stavu již 77 letadel, mezi nimi i hydroplány. S blížící se druhou světovou válkou Estonsko objednávalo další stroje zejména v Německu a Velké Británii. V plánu byl i nákup moderních Spitfirů, ovšem válka nakonec vypukla dříve, než mohly být dodávky realizovány.

Země se mezitím znovu stala cílem Sovětského svazu, který ji nakonec v červnu 1940 anektoval v souladu s takzvaným Paktem Molotov-Ribbentrop uzavřeným s nacistickým Německem o rok dříve.

Text: Tomáš Soušek
Foto: Autor, MO Estonska, NATO, USAF

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 1/2020, který vyšel 9. 1. 2020.

Obsah L+K 1/2020 naleznete - ZDE.

Knižné novinky