MQ-8 Fire Scout postupuje vpřed

Námořnictvo Spojených států oznámilo, že letos 28. června oficiálně dosáhlo počátečních operačních schopností s bezpilotními vrtulníky MQ-8C Fire Scout. Do další fáze se tak dostává program zahájený už před dvěma desítkami let, na jehož konci by měly být nejen nové stroje na palubách lodí US Navy, ale především zcela nový koncept operačního použití.

Ve výzbroji US Navy je dnes více než 20 různých typů bezpilotních vzdušných systémů. Nejznámějšími a jednoznačně největšími jsou letouny MQ-4C Triton postavené na bázi Global Hawku, velká pozornost je věnována také nově vyvíjenému letounu MQ-25 Stingray, který má v budoucnosti plnit z letadlových lodí roli vzdušného tankeru. Právě schopnost působit z hladinových plavidel je jedním ze specifi ckých požadavků amerického námořnictva, které proto investuje i do vývoje dálkově řízených vrtulníků.

Fire Scout první generace
Předností bezpilotních vzdušných systémů provozovaných ze svých lodí US Navy využilo již během první války v Perském zálivu v roce 1991. Malé letouny RQ-2 Pioneer vypouštěné z bitevní lodě USS Wisconsin (BB-64) tam zajišťovaly vzdušný průzkum a podílely se na koordinaci dělostřelecké palby. Jedním z omezení však byla nutnost instalace vypouštěcího zařízení a záchytného síťového systému, která sice na zádi velkého plavidla nepředstavovala problém, ale limitovala možnosti rozšíření bezpilotních systémů na menší lodě. Proto když na konci 90. let minulého století zahajovalo námořnictvo další program v této kategorii, požadovalo od dálkově řízených strojů schopnost svislého vzletu a přistání.

Text: Tomáš Soušek
Foto: US Navy, Northrop Grumman

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 8/2019, který vyšel 31. 7. 2019.

Obsah L+K 8/2019 naleznete - ZDE.

Knižné novinky