Vedení polského leteckého průmyslu bylo v rámci socialistické Rady vzájemné hospodářské pomoci vždy v pozici, kdy si dokázalo udržet spolu s Rumunskem vyšší míru samostatnosti při výběru svého dalšího směřování. Podnik PZL ve Świdniku se již od padesátých let zabýval licenční stavbou vrtulníků Mil Mi-1 pod označením SM-1 včetně tamního derivátu SM-2 a od roku 1966 je ve výrobě postupně nahradily modernější Mi-2.
Ke všem vrtulníkům dokázal polský průmysl získat práva na výrobu motorů a reduktorů, kterou zajišťoval podnik WSK v Rzeszówě. Podobný rozsah licenční výroby nebyl v RVHP obvyklý a například početně srovnatelné L-39 Albatros po celou dobu výroby používaly motory vyrobené na Ukrajině. Co do významu tvořily vrtulníky v určitých létech i více než dvě třetiny polského leteckého exportu. Není proto překvapením, že se staly strategickou součástí tamního průmyslu. S ohledem na četnost variant Mi-1 i Mi-2 Polsko kromě výrobní schopnosti vybudovalo i rozsáhlé vývojové kapacity. V Polsku vznikaly různé verze vrtulníků pro vojenské i civilní použití, přičemž Milova kancelář fungovala v podobě dozoru a držela si nadále typová práva.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: autor, Jan Čadil, Miłosz Rusiecki, PZL-Świdnik
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 8/2019, který vyšel 31. 7. 2019.
Obsah L+K 8/2019 naleznete – ZDE.