Není tomu tak dávno, kdy mnozí komentátoři předpovídali, že víceúčelové bojové letouny 5. generace jako F-35 Lightning II jsou ve své kategorii posledními stroji s lidskou posádkou a že šestá generace už bude tvořena výhradně bezpilotními, dálkově řízenými systémy. Jak se nyní ukazuje, jejich odhad byl správný jen částečně. I přes velký rozmach a dosažený pokrok u bezpilotních technologií se ještě zdaleka nepodařilo dosáhnout takových schopností, jež by umožnily pilota na palubě plnohodnotně nahradit. Jako efektivnější a bezpečnější řešení se proto dnes jeví kombinace konvenčních a dálkově řízených letounů, jež spolu budou ve vzduchu úzce kooperovat a využívat předností obou koncepcí.
Mnoho kroků k dosažení symbiózy pilotovaných a bezposádkových strojů lze samozřejmě učinit již dnes, ostatně řada výrobců a uživatelů stávajících typů tak už činí. Tato cesta však má své limity a dříve či později tak jako tak musí vyústit ve vývoj zcela nových bojových letounů, jež budou od počátku navrhovány jako jedna ze součástí širšího systému složeného z různých platforem, senzorů a zbraní. O něco „přízemnějším“ důvodem pro vývoj letounů 6. generace je pak prostá potřeba náhrady bojových strojů 4. a 5. generace, jež dnes tvoří páteř všech vyspělých vzdušných sil na světě.
Text: Tomáš Soušek
Foto: Jan Čadil, Airbus, BAE Systems, TAI, KAI
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 8/2019, který vyšel 31. 7. 2019.
Obsah L+K 8/2019 naleznete – ZDE.