MENU

Victor a Whiskey

UH-60V a HH-60W


americké vojenské letectvo v posledních třech desítkách let v oblasti podpory speciálních jednotek a záchranných misí SAR/CSAR spoléhalo na vrtulníky HH-60G Pave Hawk. Ty ale byly původně vybrány jako prozatímní krátkodobé řešení, které se z důvodu omezeného rozpočtu nakonec ukázalo být dlouhodobým. Nové HH-60W mají těžit z vylepšení vyvinutých pro armádní UH-60M a zaručit letectvu vyšší úroveň operačních schopností. Celkem 112 objednaných strojů bude dodáváno od roku 2023 a do řadové služby se dostanou rok před padesátým výročím vzletu prototypu YUH-60. Souběžně i US Aarmy po létech zvažování našla v projektu UH-60V řešení, jak sjednotit vybavení všech jestřábů do téměř identického standardu.

Nový standard pro speciální jednotky
Ačkoliv dominantním uživatelem rodiny UH-60 Black Hawk vždy bylo americké armádní letectvo, část strojů si našla cestu i k letectvu vojenskému. U něj vrtulníky slouží k odlišným rolím nežli u armády, především pak k záchranným misím SAR/CSAR. Ty na konci šedesátých let vykrystalizovaly jako svébytný typ úkolu s mnohými specifiky i odlišnými postupy a výcvikem posádek, a to především díky zkušenostem z Vietnamu. Tam se v roli CSAR speciálu poprvé objevily vrtulníky HH-3E Jolly Green Giant. První z nich vznikly přestavbou víceúčelových CH-3E, které získaly navíc pancéřování trupu a kabiny, obrannou výzbroj, samosvorné palivové nádrže, rozšířené radionavigační prostředky a záchranný jeřáb. O specificích nasazení HH-3E svědčí, že následná úvodní série z novovýroby se stala prvním typem vrtulníku na světě vybaveným nástavcem pro doplňování paliva za letu. US Air Force si totiž brzy uvědomilo vliv dlouhé vytrvalosti na úspěch záchranné mise. Mimochodem, HH-3E dosáhly krátce po zavedení do služby na rekord v délce uletěné vzdálenosti, když právě s použitím tankování za letu bez mezipřistání dolétly z New Yorku až do Paříže.

I přes dobré výkony ale HH-3E relativně rychle zestárly, což bylo dáno především ukončením výroby výchozího modelu CH-3. I proto se počátkem osmdesátých let USAF začalo rozhlížet po nástupci, kterým se nakonec stal UH-60. Americké letectvo původně chtělo zásadně modifikovanou verzi vycházející z modelů HH-60J Jay Hawk pro US Coast Guard a HH-60H Rescue Hawk pro US Navy. Problém se získáním odpovídajícího rozpočtu ale nakonec vedl k situaci, kdy letectvo muselo na původní požadavky rezignovat a akceptovat mnohem nižší standard v rámci přidělených finančních prostředků. Výsledným řešením, které bylo ze strany Kongresu USA schváleno, byl nákup 112 pouze lehce modifikovaných vrtulníků UH-60A Credible Hawk.

Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: Lockheed Martin, US Army, USAF

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 1/2019, který vyšel 9. 1. 2019.

Obsah L+K 1/2019 naleznete – ZDE.

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.