Budoucí evropské bojové letouny

Pouhé tři desítky let uplynuly od konce studené války a již se objevuje další vlna takřka celosvětového zbrojení. Na změny v bezpečnostní situaci musí odpovídajícím způsobem reagovat i Evropa, která se proto pouští do řady ambiciózních vojenských projektů včetně těch leteckých, jimž vévodí bojový letoun šesté generace. Mají ale tyto programy šanci na úspěch, když dosavadní mezinárodní spolupráce na evropském formátu přinesla i množství problémů?

Na počátku 90. let minulého století byl zahájen proces, který je často nazýván jako odzbrojovací spirála. S koncem studené války dělící podstatnou část světa na takzvaný východní a západní blok se riziko velkého vojenského konfliktu minimalizovalo a mnoha zemím to umožnilo omezit výdaje na obranu a uspořené prostředky investovat jinak. Nejen v Evropě tak došlo k výrazné redukci počtů personálu i vojenské techniky. Mezinárodní odzbrojovací smlouvy postavené na principu vzájemné důvěry a možnosti kontroly prostřednictvím pravidelných inspekcí nastolily jednoduchý model uvažování: Když konkurence omezuje zbrojení, nemáme důvod v něm pokračovat ani my.

Tento proces měl samozřejmě i některá úskalí, vzpomeňme například mezinárodní vojenskou operaci v Libyi v roce 2011, kde i přes relativně malý rozsah bojů evropským letectvům už po pár týdnech začala docházet munice. Podstatnější zlom ovšem přinesla změna chování některých zemí. Z evropského pohledu jde zejména o rostoucí vojenské ambice Ruské federace, která navíc přestala fakticky plnit některé mezinárodní smlouvy týkající se snižování výzbroje. Odzbrojovací spirála se postupně zastavila a začala se pomalu otáčet opačným směrem.

Text: Tomáš Soušek
Foto: Miroslav Gyűrösi, Airbus, BAE Systems, Dassault Aviation

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 1/2019, který vyšel 9. 1. 2019.

Obsah L+K 1/2019 naleznete - ZDE.

Knižné novinky