Letoun je jedním ze čtyř upravených Boeingů 747-200 zastávajících funkci velitelského stanoviště americké armády v případě krize. Stroj E-4A vzešel z vývojového programu NEACP (Národní nouzové velitelské stanoviště) a poprvé vzlétl v roce 1973. První dva stroje byly osazeny motory Pratt & Whitney JT9D, třetí pak jednotkami General Electric CF6-50E2. Těmito motory byly později vybaveny i původní dva stroje. Čtvrtý letoun byl dodán v roce 1979 a byl označen jako E-4B. Proti starší variantě byl stroj značně modernizován a na první pohled se odlišoval přidaným „hrbem“, který skrývá vysokofrekvenční anténu. Do ledna 1985 byly všechny E-4A stejným způsobem modernizovány.
Hlavním účelem těchto strojů je poskytnout bezpečné nouzové zázemí pro prezidenta, jeho nástupce a ministra obrany. Letoun ukrývá moderní komunikační a obranné zařízení, které značně snižuje případné nebezpečí pro lidi na palubě. Stroj má schopnost odolat elektromagnetickému impulsu v případě jaderného výbuchu. Z tohoto důvodu má pouze minimum okének, která jsou navíc vyplněna kovovými sítěmi pro omezení vniku případné radiace dovnitř letadla. Vzhledem k tomu, že se považují moderní elektronické instrumenty v kokpitu za poškoditelné případným elektromagnetickým zářením, zachovává si Boeing E-4B standardní analogové přístroje. Kromě ochranných prvků disponuje letoun také mnohými komunikačními systémy. Mezi ně patří například 8000 metrů dlouhá komunikační anténa, kterou je letadlo schopno za sebou vléct. Tato anténa je důležitá zejména pro komunikaci s pozemními velitelskými stanovišti a s jadernými ponorkami třídy Ohio, které měly v případě potřeby odpálit balistické střely.
Aby mohly stroje E-4B plnit mnohahodinové až mnohadenní mise, jsou vybaveny systémem pro tankování paliva za letu. Pro úplné naplnění nádrží je třeba dvou letounů KC-135. V rámci testů byl jeden ze strojů udržen nepřetržitě v letu po dobu 35,4 hodiny, během vývoje však bylo počítáno s misemi o délce až jednoho týdne. Podle mise pracuje na třech palubách až 112 členů posádky.
Vzhledem k obrovskému množství technologií, které je každém stroji třeba udržovat se jedná o nejdražší letouny ve flotile amerického letectva. Pořizovací cena každého stroje byla zhruba 223 milionů amerických dolarů (v 80. létech 20. století), 5 miliard dolarů investovala americká armáda do velké modernizace technologií flotily E-4B v roce 2005. Cena hodinového provozu každého stroje se vyšplhá až na 160 tisíc dolarů.
Podrobněji se velitelským letounům věnujeme v aktuálním prosincovém čísle L+K.
Text a foto: Ondřej Laurin
