Polské Su-22

Poslední v Evropě


Čas je neúprosný. Zatímco mnozí čtenáři si stíhací bombardovací letoun Suchoj Su-22M4 pamatují jako jeden z nejmodernějších a nejvýkonnějších typů ve výzbroji československého a posléze českého vojenského letectva, pro mladou generaci už jde spíše o historický stroj, možná relikt studené války, který mohou spatřit ve sbírkách leteckých muzeí, včetně toho v Praze-Kbelích. Jedinou dostupnou možnost, jak vidět v Evropě Su-22 ještě v operačním provozu, nabízejí polské vzdušné síly. I v nich se ale kariéra letounu rychle chýlí ke konci.

V dobách, kdy víceúčelové bojové letouny v podobě, v jaké je známe dnes, neexistovaly, představovala kategorie stíhacích bombardérů jeden z pilířů taktického letectva. Nadzvukové stroje byly určeny především k rychlým průnikům nad území protivníka, často i s využitím přízemního letu a k ničení celé škály pozemních cílů - od bojové techniky, přes objekty dopravní a obranné infrastruktury, až po plošné cíle nebo třeba hladinová plavidla. S vhodným vybavením pak mohly díky rychlosti sloužit rovněž k taktickému vzdušnému průzkumu. I přes slovo stíhací v označení kategorie však byly jejich schopnosti boje se vzdušnými cíli relativně omezeny a počítalo se s nimi jen pro vlastní obranu v případě střetu s protivníkovým letectvem.

Text: Tomáš Soušek
Foto: autor, Jan Čadil, VZLÚ, WZL-2

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 10/2018, který vyšel 3. 10. 2018.

Obsah L+K 10/2018 naleznete - ZDE.

Knižné novinky