Řízení letového provozu lze považovat za jeden z faktorů, které zásadním způsobem ovlivňují provozní bezpečnost všech letadel, která se pohybují ve vzdušném prostoru i na letištních plochách. Takzvaní dispečeři díky nepřetržitému přehledu o vzdušné situaci ve svěřeném sektoru a díky spojení s posádkami letadel dokážou zajistit dodržení bezpečných rozestupů mezi jednotlivými stroji a maximálně optimalizovat tratě jejich letů s ohledem na aktuální situaci, například nepříznivé meteorologické podmínky. Nepostradatelná může být jejich pomoc posádkám i v případě mimořádných situací na palubě.
V rámci Armády ČR jsou řídící zařazeni ke vzdušným silám, kde řídí a koordinují letový provoz na leteckých základnách Praha-Kbely, Čáslav a Náměšť nad Oslavou, na vojenském letišti Pardubice, v příslušných řízených okrscích CTR (Control Zone) a koncových řízených oblastech TMA (Terminal Maneuvering Area) sahajících až do vzdálenosti zhruba 35 km od vzletové a přistávací dráhy. Ve všech těchto případech jde v zásadě o shodnou činnost, jakou vykonávají řídící i na civilních letištích. Specifická je ovšem profese takzvaných radarových řídících bojového použití naváděcího stanoviště GCI (Ground Control Intercept), kteří slouží u 261. střediska řízení a uvědomování, neboli CRC (Control and Reporting Center), ve Staré Boleslavi. Ti se totiž specializují na řízení vojenských letadel při bojové činnosti, a jak sami občas říkají, jejich úkolem často není dodržení separace, ale naopak navedení letounů k jinému letounu – cíli ve vzdušném prostoru, který může představovat bezpečnostní hrozbu.
Text: Tomáš Soušek
Foto: autor, Jan Kouba, AČR
Více se dočtete v Ročence Vzdušných sil Armády České republiky 2018, která vyšla 31. srpna 2018.
Obsah ročenky naleznete – ZDE.