Lynx pomalu odchází

V loňském červnovém vydání jsme přinesli článek o vyřazení vrtulníků řady Westland Lynx z výzbroje Royal Navy. Letos v lednu ke stejnému kroku přistoupil i British Army Air Corps a ukončil tak jejich 40 let dlouhou kariéru. Stroj, který se díky skvělým výkonům a letovým vlastnostem stal ve své době takřka legendou, dnes stále zůstává v provozu u několika dalších uživatelů, i ti se ale často už poohlížejí po jeho náhradě.

Historie úspěšného vrtulníku Lynx sahá do 60. let minulého století, kdy se jeho vývoj stal součástí širší spolupráce mezi Velkou Británií a Francií, při níž vznikly také stroje řady SA341 Gazelle a SA330 Puma. Lynx od počátku udivoval mimořádnou obratností a také velmi vysokou rychlostí, což dokázal i řadou rychlostních světových rekordů - v roce 1986 dosáhl dokonce hodnoty 400 km/h. Vrtulník byl vyráběn ve dvou základních verzích: pozemní a palubní/námořní. Více či méně odlišných subvariant však bylo vyráběno kolem čtyř desítek. Jeho primárním uživatelem byly britské ozbrojené síly, rychle si ale našel cestu i do dalších 17 zemí. Z více než 450 vyrobených kusů zůstává dnes v provozu kolem 120 Lynxů, některé z nich v současnosti podstupují modernizaci.

Konec v British Army
Letecký sbor britské armády zařadil nové vrtulníky ve verzi Lynx AH1 (Army Helicopter Mk.1) do operačního provozu v roce 1978. Do roku 1984 bylo vyrobeno celkem 113 těchto strojů, které v Army Air Corps plnily řadu úkolů od vzdušné přepravy přes průzkum, výsadky či ozbrojené doprovody pozemních konvojů. Šest desítek vrtulníků pak bylo vyzbrojeno také protitankovými řízenými střelami BGM-71 TOW s optickým navedením „po drátě“, díky čemuž mohly být nasazeny i v roli bitevních vrtulníků k ničení obrněné techniky protivníka.

Text: Tomáš Soušek
Foto: British Army, US Navy, MOD Australia, Leonardo

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 7/2018, který vyšel 4. 7. 2018.

Obsah L+K 7/2018 naleznete - ZDE.

Knižné novinky