Potřeba nezávislého ověření výkonů a vlastností letecké techniky provází stavbu letadel od počátku sériové výroby raných typů. Již první vyspělejší typy letounů disponovaly palubními přístroji, jejichž funkci bylo potřeba nejdříve ověřit tak, aby ukazovaly skutečný stav, a rovněž bylo třeba určit různá letová omezení. Přední světoví výrobci uskutečňovali systematické letové zkoušky již od konce první světové války.
V Československu byl k 1. květnu 1922 zřízen výnosem Ministra národní obrany Vzduchoplavecký studijní ústav, který měl mimo jiné zajišťovat praktické ověření udávaných parametrů u letounů dodávaných československé branné moci, ale rovněž měl napomáhat při vývoji letecké techniky na našem území. Přípravných jednání před jeho vznikem se kromě vrcholných politických a vojenských činitelů československé branné moci účastnili profesoři vysokých škol a konstruktéři z leteckých továren Avia a Aero. Snahou bylo soustředit letecké zkušebnictví a vývoj letadel roztroušený v několika leteckých závodech do jednoho centra.
Text: Ing. Jiří Král, Ing. Jan Král, JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: autoři, Katsuhiko Tokunaga, archiv zkušebny
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 5/2018, který vyšel 2. 5. 2018.
Obsah L+K 5/2018 naleznete – ZDE.