Rudé Spitfiry nad Kubání

Gigantický rozsah stejně jako strategický přínos anglo-amerických dodávek do Sovětského svazu realizovaných zpravidla na základě zákona o půjčce a pronájmu může dnes již jen málokdo rozporovat. Byl natolik významný a v některých segmentech klíčový a zcela nezastupitelný, že před rokem 1989 byl v Sovětském svazu a obecně na východ od železné opony z politických a propagandistických důvodů všemožně marginalizován, problematizován, očerňován a bagatelizován. Pochopitelně se to týkalo i dodávek oněch více než 18 000 amerických a britských letounů a dalšího leteckého materiálu, ale i surovin pro sovětský letecký průmysl.

Dnes je již dlouho, i díky ruským či ukrajinským autorům, dostatečně známo, jak velký význam měly pro sovětské letectvo stroje, které byly mezi spojeneckými dodávkami nejpočetnější, tedy stíhačky Bell P-39 Airacobra a bombardovací letouny Douglas A-20 Havoc/Boston. Ostatně sovětské letectvo bylo současně největším uživatelem obou typů.

Konkrétně Airacober, které tento typ na východní frontě doslova proslavily, Sovětský svaz převzal dohromady 4952 kusů různých verzí (včetně úvodního, ale méně významného reexportu z Velké Británie), což bylo 51,9 % jejich celkové produkce (bylo jich vyrobeno 9558). Dvoumotorových Bostonů bylo do Sovětského svazu odesláno 3123 kusů, což představovalo 41,7 % jejich celkové produkce (americké továrny vyrobily 7478 letounů Douglas DB-7/A-20 Havoc všech variant).

Text: Jiří Rajlich – VHÚ
Foto: sbírky autora, M. Bykova, C.-F. Geusta, W. Wolfruma, P. Zaika, BA, CAMO, US Signal Corps; kresba: Jan Máče

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 8/2022, který vyšel 3. 8. 2022.

Obsah L+K 8/2022 naleznete - ZDE.

Knižné novinky