Údržba těchto letounů se dělí na plánovanou a neplánovanou. Každý letoun L-159 musí minimálně jednou za 12 měsíců nebo po 150 nalétaných hodinách na tzv. fázovou prohlídku. Tyto kontroly (FP150, FP300 a FP600) jsou prováděny podle předem nastaveného servisního plánu. Rozsah údržby je závislý na obsahu plánované fázové prohlídky a to tak, že nejvyšší FP600 má také největší rozsah prací a kontrol.
Při nejnižší fázové prohlídce – FP150 – se po demontáži vystřelovacího sedadla, vztlakových klapek, křidélek, kol a brzd všechny pohyblivé mechanické části zkontrolují a promažou. Zároveň proběhnou vizuální a funkční zkoušky elektrického a záchranného systému, systému výzbroje, a avionického vybavení. Následně se letoun zkompletuje, prověří se bezchybná funkčnost letounu jako celku a provede se kontrolní motorová zkouška. Celý proces fázové prohlídky FP150 trvá 19 pracovních směn. Poté je provedena kontrola odborným inženýrem a příprava na zálet letounu.
V rámci prací u FP300 se navíc letoun rozstykuje (oddělí se zadní část trupu od přední), demontuje se motor a některé další agregáty, které jsou naplánovány na pravidelnou kontrolu. Po kontrole všech demontovaných částí se vše zkompletuje a přezkouší jako celek. Po předepsané kontrolní motorové zkoušce, kde se mimo správné činnosti motoru, kontrolují všechny ostatní systémy letounu a po následné závěrečné kontrole odborným inženýrem, je letoun uvolněn zpátky do provozu.
Při plánované údržbě nejvyššího typu FP600 se letoun dle plánu servisní (fázové) prohlídky „rozebere“ na jednotlivé části, tyto se důkladně zkontrolují, prověří se jejich funkčnost a ošetří se. Tato prohlídka je zevrubnější a týká se téměř veškerých agregátů na letounu. Po kontrole a prohlídce se veškeré systémy zkompletují, opět se důkladně prověří jejich bezchybná činnost jako celku a po kontrolní motorové zkoušce a po kontrole odborného inženýra se letoun vrací zpět do provozu na dalších 150 letových hodin. Délka FP600 trvá 35 pracovních směn plus další směny navíc na neplánovanou údržbu a na odstraňování závad.
Po provedení fázové prohlídky (FP150, FP300,FP600) má letoun technický resurs 150 letových hodin. To znamená, že může být dále provozován po dobu 150 letových hodin. Potom musí opět zpátky na další plánovanou údržbu.
Kromě plánované údržby letka zabezpečuje i tzv. neplánovanou údržbu a všechny opravy, hlavně ty složitější, které z hlediska vnitřní organizace letového provozu neřeší technici taktické či výcvikové letky.
Využívají zkušebny
Letoun, který čeká plánovaný servis, si přebírá celá směna, jež je složena z různých specialistů, jako jsou například technici pro drak a motor, speciální elektrické vybavení letadla, avionické vybavení, záchranné systémy letounu a výzbroje atd. Veškeré práce se provádějí dle platné odborné dokumentace stanovené výrobcem letadla, která přesně specifikuje, co se má udělat a která skupina práci provádí. Po demontáži agregátů si specialisté na jednotlivých stendech agregáty prozkouší. Stend je zkušební zařízení, kde se testují různé agregáty. Například radarové bloky se namontují na zkušební stolici, která obsahuje spoustu přístrojů a radar se zevrubně do detailů přezkouší. Každá skupina má určité typy stendů, které se kontrolují, musí mít svoji kalibraci a musí odpovídat podmínkám daných výrobcem. Po kontrole agregátu na stendu se tento agregát opět namontuje na letoun a opět se přezkouší jeho bezchybná činnost. Příslušníci letky standardně pracují v jedné směně na plánované údržbě a na opravách letecké techniky na různých pracovištích – na stání v hangáru H5, pracovišti LR (práce a údržba na leteckých raketách), pracovišti STM (stojánka testování leteckých motorů).
Jsou jediní v Evropě
Specialitou letky je tzv. DEPOT – level na motorech F-124GA-100, který představuje unikátní nejvyšší stupeň údržby a oprav leteckého motoru L-159, jenž je jediný svého druhu v Evropě. Jedná se o takovou údržbu, kterou lze svým rozsahem a obsahem připodobnit ke generálním opravám, které se ale běžně ve vojenském a ani civilním leteckém provozu neprovádí.
Každý letecký technik na typu L-159 má svoji specializaci. Letecký technik se specializací DM pracuje na draku letadla, věnuje se opravám a údržbě hydraulického systému, brzdového systému, systému ovládání letounu atd. Letecký technik specializace LM má na starosti údržbu a opravy leteckého motoru. Specialisté AZ opravují radar (RDR) a veškeré avionické systémy (radiostanice, radiovýškoměr…).
Na 214. letce oprav letecké techniky pracuje zhruba 120 lidí. Jedním z leteckých techniků je praporčík Petr Chalupa, který vystudoval Střední odbornou vojenskou leteckou školu v Prešově. Už od dětství tíhnul k letadlům, což bylo částečně dáno i tím, že jeho dědeček byl vojákem. Jeho dalším velkým vzorem byl bývalý pilot letounu MiG-23, který bydlel ve stejné vesnici. Praporčík Chalupa pracuje jako starší technik skupiny předepsaných prací a přímo se věnuje drakovým systémům. Má za sebou skoro třicetiletou praxi a zúčastnil se mise v Iráku v rámci Leteckého poradního týmu.
Nejde jen o mužské prostředí
Mezi příslušníky letky mají své zastoupení i ženy. Nejčastěji působí v systému zabezpečení letounů L-159 s odborností letecký technik na rojích objektivní kontroly a evidence dat, kde se starají jednak o výškovou výstroj všech pilotů, ale zároveň se podílí i na sběru dat a vyhodnocování letových parametrů po každém letu. Dále působí také jako technik- avionik při „těžké“ údržbě letounů L- 159 ALCA.
Ženy však mají zastoupení na této letce i na vyšších postech. 214. letka je rozdělena na devět rojů, u dvou rojů působí ve funkci velitele roje žena. Jednomu z rojů velí kapitánka Stanislava Klementová. Bakalářské studium ukončila v roce 2005 a stala se první ženou, která v České republice vystudovala obor Radiotechnické vybavení letadel. Inženýrské studium na Univerzitě obrany v oboru Elektronické systémy a letecká výzbroj absolvovala s červeným diplomem a dokonce dostala nabídku podílet se na výuce Univerzitě obrany v Brně. Stát se vojákem byl její sen už od dětství.
„Pocházím z Čáslavi, to mě dost ovlivnilo a rozhodlo o mém budoucím směřování,“ říká kapitánka Klementová. Práce ji baví a naplňuje, protože je různorodá a nestává se stereotypní. Člověk se musí pořád vzdělávat a udržovat mozek v kondici. Skvělé je například i rozložení manažerské působnosti na práci s lidmi a na odbornou práci – řízení činnosti na letecké technice. V roji, kterému velí, je 12 osob a jejich hlavním úkolem je preventivní a selektivní údržba na letecké technice. Mezi avionické vybavení se řadí GPS, rádia, navigační systémy, průhledové displeje, multifunkční displeje a samozřejmě radary. Palubní radiolokátor představuje technologický vrchol avionického vybavení letounu a z takticko-operačních důvodů je to jeden z klíčových komponentů letounu.
Od června 2016 do poloviny roku 2019 působil v Iráku na letecké základně Balád český Letecký poradní tým (LPT). Jeho hlavním úkolem bylo plnit úkoly výcviku a mentorování létajícího a pozemního personálu iráckých vzdušných sil na letounech L-159. V sedmi kontingentech LPT se vystřídalo mimo dalších příslušníků 21. zTL, respektive jiných příslušníků AČR, zhruba do 10 vojáků 214. letky.
Příslušníci letky se účastní také zahraničních cvičení a to zejména pokud je nutné zabezpečit složitější a náročnější opravy letecké techniky.
214. LOLT svým zaměřením, vysokou mírou specializace a s využitím vysoce kvalifikovaného a zkušeného personálu nezastupitelně patří mezi klíčové jednotky 21. zTL Čáslav, bez kterých by letová činnost základny nebyla možná.
Text: kpt. Hana Havrdová, 21. zTL /r
Foto: npor. Robert Gross, 21. základna taktického letectva Čáslav
