Samohybná děla SU-85 a SU-100

Pokračováním vývoje samohybného děla SU-85 byl typ SU-100, který znamenal další výrazné zvýšení bojové hodnoty a zúčastnil se operací v posledních měsících druhé světové války. V poválečném období sloužil v řadě armád, včetně naší.

Informace z fronty požadující účinnější výzbroj vedly k dalšímu urychlenému vývoji SU-85. V první fázi se konstruktéři rozhodli řešit potřebu účinnější výzbroje novým typem kanonu ráže 85 mm. Na podzim roku 1943 vyvinul závod č. 9 modernizovaný kanon D-5S-85M, u nějž úsťová rychlost protipancéřového granátu dosahovala 900 m/s. Tím vzrostla průbojnost homogenního pancíře o 20 %. Lafetace ve vozidle se v porovnání se zavedeným typem nezměnila. Nicméně kanon D-5S-85M vybavený úsťovou brzdou byl ve srovnání se zavedeným typem delší o 1068 mm. Přestože zkušební střelby dopadly dobře, k zavedení do výzbroje nedošlo.

Rovněž proběhly zkoušky s kanonem A-19 ráže 122 mm převzatým z tanku IS-2 a houfnicí D-15 ráže 152 mm. V obou případech sice vzrostla průbojnost granátu vůči pancíři, a to o 30 % a 28 % a rovněž bořivý účinek z hlediska ničení budov a polních opevnění, ale na úkor velkého zatížení předních pojezdových kol.

Text: Martin Koller
Foto: autor, P. Kollert, V. Lender, Ruský vojenský archiv, IWM, O. Egem, J. Zíma, archiv Uralmašzavodu, VÚA-VHA, AKSM

Více se dočtete v časopisu Hobby Historie 38 (2/2017), který vyšel 24. 5. 2017.

Obsah Hobby Historie 38 naleznete – ZDE.

Knižné novinky