Průvodcem výstavou je vědecký pracovník a kurátor VHÚ Mgr. Zdeněk Polčák. Video je k zhlédnutí na kanálu YouTube. Můžete si také prohlédnout fotogalerii z výstavy a její vernisáže, která je součástí tohoto článku.
Výstava byla slavnostně zahájena 24. června 2014, ke stému výročí atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este (28. června 1914). Tato událost vedla o měsíc později, 28. července 1914, k vypuknutí světového konfliktu. Ten trval dlouhé čtyři roky, do 11. listopadu 1918.
Výstava V zákopech První světové války byla nejvýznamnější akcí Vojenského historického ústavu Praha v roce 2014 a patřila také k nejdůležitějším domácím výstavním událostem toho roku. Význam expozice podtrhl svojí přítomností na vernisáži i prezident republiky Miloš Zeman. Akce se zúčastnili rovněž tehdejší ministr obrany Martin Stropnický, ministryně spravedlnosti Helena Válková a ministr kultury Daniel Herman.
O koncepci výstavy
Výstava si kladla za cíl ukázat konflikt z pohledu těch, kteří jím byli zasaženi přímo a nejvíce – tedy z pohledu obyčejných vojáků, ať už byli na straně Rakouska-Uherska či vítězných států. Na osudech několika z nich zde byla válka prezentována jako událost, která, ačkoliv byla vnímána každým z nich různě, je všechny navždy poznamenala.
„Základním myšlenkovým leitmotivem výstavy je usmíření,“ charakterizoval ideu plukovník Michal Burian, ředitel Odboru muzeí VHÚ. „Všichni vojáci prošli peklem zákopů, a pokud přežili, vraceli se domů s nadějí na život v míru. V tom mezi nimi nebyl rozdíl.“
Hlavním výstavním motivem byl vlak. Fenomén železnice se ukázal v tomto konfliktu jako zásadní. Vlak odvážel po celou dobu konfliktu mobilizované vojáky na frontu, vlakem se vraceli vojáci po letech bojů do svých domovů. Současně při nebezpečí průlomu vlastní obrany umožnila železnice rychle soustředit posily a přehradit postup nepřítele.
Vlak je nerozlučně spjat také s anabází čs. legií v Rusku. Cestu, při níž se legionáři probíjeli nekonečnými pláněmi, trávili legionáři ve speciálně upravených vagonech, které se na dlouhé týdny staly jejich domovem i obávanou údernou silou. A v neposlední řadě odvážel salónní vůz následníka trůnu Františka Ferdinanda v červnu 1914 do Sarajeva a zároveň přeneseně Evropu do války. Ta skončila v Compiegne 11. listopadu 1918 taktéž v železničním salónním voze, v němž francouzský maršál Ferdinand Foch nadiktoval představitelům poraženého Německa podmínky příměří.
Zbraně první světové války
Návštěvníkům byly představeny na výstavě originální exponáty ze sbírek VHÚ, mezi nimi i takové, které byly dlouho uloženy v depozitářích. Například 75mm tankový kanon vzor 16. Byl lafetován v korbě tanku Schneider C.A.1 (Char ďassault), který vznikl původně jako obrněný pásový tahač určený k tažení saní přes německé zákopy na západní frontě.
Představeny byly také zbraně z největší zbrojovky habsburské monarchie – plzeňské Škodovky. Ta se na počátku 20. století proslavila ve světě horskými děly. Vystavený 75mm horský kanon vzor 07, jehož vývoj byl zahájen v 90. letech 19. století, se stal východiskem vývojové řady vedoucí k světově proslulému 7,5cmhorskému kanonu vzor 15, jenž byl vyvážen do celé řady zemí a používal se ještě během 2. světové války. Na výstavě byly zastoupeny i škodovácké minomety – minomet jako dělostřelecká zbraň dostal během 1. světové války nový rozměr a z pevnostní zbraně se stal důležitým palebným podpůrným prostředkem pěchoty.
Jedním z významných symbolů války se stal kulomet. Byl sestrojen již v 80. letech 19. století, svoji plnou sílu ukázal během 1. světové války. K vidění byl například britský, vodou chlazený těžký kulomet Maxim-Nordenfelt M 1895 ráže 7,62 mm Mosin. Dalším exponátem byl francouzský těžký kulomet St. Etienne Mle. 1907 T ráže 8 mm Lebel.
Jednou ze zbraní, jimž dala 1. světová válka možnost poprvé vyniknout, bylo letectvo. Ve výstavě byl představen originální letoun Hansa-Brandenburg ze sbírek Národního technického muzea. Ani artefakty chemické války nemohly chybět. Vystavené ochranné masky z Německa, Rakouska-Uherska, Francie, Velké Británie a Ruska dokládaly počáteční rozdílný přístup k ochraně vojáků i její rychlé zlepšování. Ukázány byly i plamenomety italské a francouzské provenience.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: Vojenský historický ústav Praha /r
