MENU

Před 70 léty vzniklo NATO

Jeho předchůdcem byl Bruselský pakt


V prvních měsících letošního roku si Česká republika, a nejen ona, připomíná dvě významná výročí. Dvacet let členství naší země v NATO a sedmdesát let od vzniku této významné bezpečnostní euroatlantické organizace. Že se právě tato dvě data nacházejí v kalendáři tak blízko sebe není rozhodně náhodné. Lidé, kteří před dvaceti lety měli na starosti proces našeho přičlenění, dostali totiž za úkol zvládnout toto zadání do oslav padesátého výročí této organizace. Ale podívejme se nejdříve na samotnou genezi vzniku Severoatlantické aliance.

Na předchůdce NATO je považován Bruselský pakt, který 17. března 1948 podepsaly Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Francie a Spojené království. Tyto země ale následně velice rychle dospěly k závěru, že k obraně proti případné hrozbě Sovětského svazu je zapotřebí v obranném svazku i účast Spojených států. A tak se začalo mluvit o nové vojenské alianci. Následovala jednání se Spojenými státy a Kanadou. Země Bruselské smlouvy přizvaly k tomuto procesu Dánsko, Island, Itálii, Norsko a Portugalsko. A právě tato jednání vyústila v Severoatlantickou smlouvu, jejímž cílem bylo ubránit se nejen Sovětskému svazu, ale později od roku 1955 i Varšavské smlouvě.

Nazvaná podle místa podpisu
K podpisu samotné Severoatlantické smlouvy (později nazývané Washingtonské) došlo 4. dubna 1949 ve Washingtonu. Vznikl dodnes funkční bezpečnostní systém, postavený na partnerství původně dvanácti zakládajících a v současné době dvaceti devíti členských zemí – NATO (North Atlantic Treaty Organization). Za sídlo centrály této organizace byla zvolena Paříž. Samotná smlouva obsahuje 14 článků. Nejčastěji se hovoří o článku 5: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.“ Stejně důležitý je ale i článek 3: „Aby bylo co nejúčinněji dosaženo této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.“ Právě tento článek je v poslední době velice často citován v souvislosti s nedostatečnými výdaji na obranu jednotlivých členských zemí. Článek 6 pak omezuje mimo jiné pole působnosti NATO nad obratník Raka. To byl také důvod, proč Aliance nezasáhla při válce o Falklandy, kde bylo napadeno britské území či při indické vojenské invazi do Portugalské Indie roku 1961. Originály podepsané smlouvy ve francouzském a anglickém znění byly uloženy v archivu Spojených států amerických. Řádně ověřené kopie pak byly předány jednotlivým signatářům.

Impulsem byla korejská válka
Cesta k současné podobě této bezpečnostní organizace byla ale hodně dlouhá. Potřebu prvních změn původně více méně politické organizace vyvolala korejská válka. Pod americkým velením vznikla vojenská struktura Aliance. Na konferenci NATO v roce 1952 v Lisabonu bylo dohodnuto vyčlenění minimálně 50 divizí. Tento požadavek byl o rok později snížen na 35. V Lisabonu byla také zřízena pozice Generálního tajemníka NATO. Jako první se jím stal baron Hastings Lionel Ismay. V roce 1952 začalo první velké vojenské cvičení NATO na moři. Při operaci Mainbrace se do cvičné obrany Dánska a Norska zapojilo přes 160 plavidel. Ten samý rok se členy NATO staly Řecko a Turecko. Následně požádal o vstup také Sovětský svaz. Členské země se ale obávaly, že se jedná o promyšlený kalkul, který by Alianci oslabil, a tak návrh zamítly. Dne 9. května 1955 byla naopak přijata Spolková republika Německo. O pouhých šest dnů později vytvořil Sovětský svaz společně se sedmi svými satelity (Československo, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, NDR a Albánie) Varšavskou smlouvu. V roce 1966 odešla Francie z vojenských struktur NATO. Důvodem byla jistá frustrace francouzského prezidenta Charlese de Gaulla z postavení Francie v Alianci. Měl dojem, že v ní až příliš dominují Spojené státy a Velká Británie. A tak území Francie musely opustit všechny spojenecké jednotky včetně rozmístěných jaderných zbraní. Velitelství a centrála se přestěhovaly z Paříže do Belgie. Francie ale nadále zůstala členem Aliance. Zavázala se, že v případě útoku jednotek Varšavské smlouvy začlení své síly opět do struktur NATO. V té době také vznikl Výbor pro obranné plánování, pod který byly převedeny všechny rozhodovací pravomoci ve vojenských záležitostech. Což usnadňovalo případné začlenění francouzských jednotek.

Aliance v nové podobě
V květnu 1982 vstoupilo do Aliance Španělsko, které se po úmrtí generála Franca vydalo na cestu demokracie. Nejzásadnější změny ale čekaly tuto organizaci po rozpadu východního bloku a skončení studené války. Otevřela se pro řadu zemí, které až do nedávna stály na druhé straně fronty studené války.

V roce 1999 se novými členy kromě České republiky stalo Maďarsko a Polsko. O pět let později se v největší vlně rozšiřování NATO připojilo sedm států: Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko. V dubnu 2009 pak přistoupily Chorvatsko a Albánie. Předloni tento dosavadní připojovací peloton uzavřela Černá Hora. V červenci loňského roku zahájila přístupové rozhovory Severní Makedonie. Pokud by byla přijata, dosáhl by počet členských zemí na kulatou třicítku. Součástí rekonstrukce NATO po skočení studené války byla v devadesátých letech minulého století i reorganizace její vojenské struktury. Vznikly některé nové složky, např. Velitelství spojeneckého sboru rychlé reakce. Po teroristických útocích na americké cíle na podzim roku 2001 byl v souvislosti s nasazením spojeneckých sil v Afghánistánu poprvé v historii využit článek 5 Washingtonské smlouvy.

Text: Vladimír Marek, Ministerstvo obrany ČR /r
Ilustrační oto: NATO

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.