Zákopové dělostřelectvo za 1. sv. války, 1. část

První světová válka znamenala pro dělostřelectvo revoluci. Po krátkém období roku 1914, kdy se válčilo na otevřených bitevních polích, přinutila palebná síla děl a kulometů pěchotu k hledání úkrytů v zákopech.

Nedostatek pohyblivých bojových prostředků způsobil, že se dělostřelectvo stávalo stále mohutnějším, ničivějším a nepohyblivějším. Na bojištích rychle převládla nepřímá palba, která trvale změnila taktiku, palebnou přípravu a materiální vybavení dělostřelectva. Jako velice efektivní se ukázalo soustřeďování palby na jednotlivé cíle: houfnice a moždíře, jejichž projektily dopadaly na cíl po téměř strmé dráze, se staly nejúčinnějším typem dělostřeleckých zbraní.

Pokračování článku a další fotografie naleznete – ZDE.

Text: Jan Fedosejev
Foto: Vojenský historický ústav Praha

Knižné novinky