Slavnostní vernisáž před budovou Generálního štábu přilákala četné návštěvníky, kteří mohli vidět především maketu slavného letounu Supermarine Spitfire, s nímž létali českoslovenští vojáci za druhé světové války v řadách RAF. Vedle toho zde byly představeny i další artefakty, mezi nimi i ty, které dnes tvoří výbavu našich letců. Výstavu zahájil velitel Vzdušných sil Armády České republiky, brigádní generál Petr Hromek. Nad hlavami návštěvníků i hostů také přeletěly vrtulníky AČR.
Výstava Vzduch je naše moře nese podtitul Ohlédnutí za prvními dekádami. Časově také mapuje období od počátků našeho letectví v rocích před první světovou válkou, až po rok 1945, kdy skončila druhá světová válka a rodila se nová éra domácího letectví, včetně vojenského.
Výstava je koncipována do dvou desítek panelů, které fotografickou a textovou formu ozřejmují jednotlivé kapitoly našeho létání. Části Vzhůru do oblak, „Za císaře pána…“, Na nebi sladké Francie a Aviatici ruských legií se věnují letům do vzniku republiky (1918). Další části Křest ohněm, Od setnin k plukům, od Leteckého sboru k Leteckému odboru MNO se pak zabývají prvními roky aviatiky ve svobodném státě. Část Letecký průmysl mapuje meziválečnou výrobu letadel na našem území, sekce Výš, dál, rychleji, Berlín 1936 – Curych 1937 a Králové vzduchu je souhrnem našich leteckých úspěchů v mnoha soutěžích v dané době.
Závěrečnou, stěžejní část pak tvoří kapitoly věnované druhé světové válce: Na obranu republiky, Letci v podzemí, Polská epizoda, Francouzské drama, Bitva o Británii, Noční stíhači, Bombardéři nad Evropou, Lovci nad oceánem, Stíhači v non-stop ofenzívě, Od invaze k vítězství, Na východní frontě a Přílety. Nechybí zde ani přehledná statistická tabulka výsledků našich letců během války. Celkem se účastnili 46 204 významných bojových letů, nalétali přes 102 000 operačních hodin, dobyli jistých 304 sestřelů a 84 pravděpodobných. Padlo 538 vojáků během bojové i nebojové letecké činnosti, zraněných bylo 264 a zajatých 53.
Jiří Rajlich, autor výstavy, uvádí na vstupním panelu: „Za sto roků se mnoho změnilo nejen v našem státě, ale i v letectvu. Piloti již nenosí kožichy a promaštěné overaly. Už neusedají do otevřených, spartánsky vybavených kokpitů nepříliš spolehlivých dvouplošníků ze dřeva, plátna a pralesa výztužných drátů. Skokově se změnily i jejich výkony. Ještě před vypuknutím 1. světové války někteří lékaři docela vážně tvrdili, že rychlost 100 km/h je pro lidský organismus smrtící…
Co se však nezměnilo, je duch oněch báječných létajících mužů. Zůstal stejný jako tehdy. Totožné jsou i motivy, které další a další generace jejich následníků přivádějí k létání. Když uzavírají kabiny svých letounů, přejme jim totéž, co bylo zvykem v prvních desetiletích existence našeho vojenského letectva: Letu zdar!“
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: Vojenský historický ústav Praha /r
Související článek:
Výstava Vzduch je naše moře ukazuje vývoj letectví od začátku až do konce druhé světové války
