50 let od tragédie, při níž zahynulo

11 parašutistů armádního klubu Dukla


Měsíc a půl ležel v bulharské nemocnici, pravdu neznal. V době, kdy autobus s prostějovskými parašutisty smetl na nechráněném přejezdu projíždějící rychlík, spal Bedřich Chudoba na sedačce zadní pětky. Železniční tragédii, při níž zahynulo jedenáct kamarádů z armádního klubu Dukla, přežil pouze on a Ivan Hoššo. Došlo k ní přesně před 50 léty, tedy 21. září 1972.

„Pořád je to pro mě bolestivé téma. Byli jsme na sebe fixovaní, hodně jsme toho spolu prožili,“ netají dnes osmdesátiletý Chudoba. Čeští výsadkáři tehdy mířili na letiště, kde vrcholilo VI. mistrovství spřátelených armád. Bulharský řidič je však na cílové místo nedopravil. V mlze u obce Glbnik vjel na koleje, kde následovala osudná srážka. „Během cesty jsem pociťoval únavu. Lehl jsem si na poslední sedadlo a usnul. Probral jsem se až týden poté ve špitále,“ přibližuje vlastní příběh tehdejší poručík. Nic bližšího nevěděl ani netušil. Sám byl ve stavu, kdy bojoval o život. „Šlo o kontuzi mozku s následnou levostrannou hemiparézou. Tedy částečným ochrnutím poloviny těla,“ specifikuje těžké zranění, které při karambolu utrpěl.

Pravdu mu říct nemohli

Přesto měl štěstí v neštěstí. Žil. Na nic si ale nepamatoval. Pravda mu v té chvíli mohla ublížit a způsobit obrovské trauma, proto mu v nemocnici namluvili, že se opil a propadl skleněnými dveřmi. „Tvrdili to pořád dokola. Mně to ale nesedělo. Furt jsem o tom přemýšlel a říkal si, že jsem se dostal do pěkného průšvihu. Že mě vyhodí z Dukly a bude z toho ostuda.“

U lůžka byl jeho strážným andělem právě Ivan Hoššo. Po celou dobu se o něj staral, nesměl nic prozradit. „Skoro nespal, seděl kousek ode mě. Muselo to pro něho být psychicky strašně náročné. Pozoroval jsem tu nervozitu, ale nevěděl, s čím si ji spojit.“

V iluzi žil Chudoba až do návratu domů na začátku listopadu. Teprve tehdy se dozvěděl, co se přesně přihodilo. Nemohl uvěřit, byl v šoku. Složité období překonával těžce. „Stejně jako já, měli i kluci rodiny s dětmi. Ty pocity se nedají moc popisovat,“ vysvětluje i po létech.

V Bulharsku zahynuli Miloš Krška (vedoucí delegace), Jiří Stárek (náčelník štábu), Jaroslav Havránek (pilot, instruktor), Stanislav Blažej (vedoucí starší trenér), Jaroslav Jehlička (závodník a trenér), Václav Kumbár (instruktor), Josef Pospíchal (instruktor), Luboš Majer (instruktor), Oldřich Varmuža (instruktor), Jaroslav Svoboda (instruktor) a František Sležuk (instruktor).

Své kamarády následoval do parašutistického nebe v roce 2021 také Ivan Hoššo. Bylo mu 72 let. „Za to, co pro mě tehdy v Bulharsku udělal, jsem mu moc vděčný. Později jsme se potkávali už jen na výročních schůzích v Prostějově, ale nevěděl jsem, že ho sužují takové zdravotní potíže. Byl to skvělej chlap,“ říká s hrdostí Chudoba.

U letectva zůstal až do důchodu

Na rozdíl od svého parťáka už po nehodě profesi u elitního oddílu vykonávat nemohl. „Zdravotně jsem se dával do kupy tři roky. Ale u letectva jsem zůstal až do důchodu. Pracoval jsem u výsadkového útvaru a školil mladé piloty. Naplňovalo mě to. Povolili mi i seskoky. Po úraze jsem jich absolvoval asi 1500,“ prozrazuje úctyhodné číslo.

Na místo tragédie se vrátil jen jednou, v roce 1997. Minulý týden se zúčastnil také piety u památníku před budovou ASO Dukla v Prostějově. Na své následovníky je moc pyšný. „I kvůli tomu, co se tehdy stalo, je pro mě velkou útěchou, že Dukla trvale ovládá přední příčky ve světovém parašutismu a dosahuje výborných výsledků,“ těší ho. „Kluci by taky měli radost, nikdy na báječné časy s nimi nezapomenu,“ dodává s nostalgií v hlase Chudoba.

Na další snímky se můžete podívat – ZDE.

Text: Pavel Král /r
Foto: ASC Dukla

Knižné novinky