Vojenská kuchařina není ale žádná legrace a vyžaduje spoustu dovedností. „Je to hlavně o plánování, kalkulaci a až na závěr o přípravě jídla. Než vyrazíte na cvičení, musíte předem vybrat jídelníček, objednat potřebné suroviny a nachystat veškeré nádobí a mašiny navíc. Nemluvě o kontrole techniky, ve které se vaří – tedy Varny nebo POKU, polní kuchyně,“ upřesňuje velitel hospodářského družstva roty logistiky 152. ženijního praporu rotný Petr Novák.
Vojenští kuchaři vaří většinou ve Varnách. Jde o dva dveřmi spojené ISO kontejnery, pod nimiž jsou septiky. „S kuchyní jste vlastně ve vzduchu, takže je všechno náročnější. Musíte pořád běhat nahoru a dolů, a když je bahno, může to lehce podklouznout. Takže naše práce vyžaduje i dobrou fyzičku,“ doplňuje Novák.
Čistota na prvním místě
Pro každého kuchaře je při vaření zásadní dodržování přísných hygienických nařízení. „Máme například prkénka zvlášť na syrovou zeleninu, na vařené a syrové maso; stejně tak i různé nože. Vše musíme mít označené. Nesmíme vyklepávat vajíčka v místnosti, kde vaříme,“ nastiňuje jen zlomek pravidel rotný Roman Jakubčík z provozní čety 15. ženijního pluku.
Z každého jídla i pití – bez ohledu zda se vaří na cvičení nebo doma v kasárnách – se musí odebrat vzorek, který se 48 hodin skladuje v oddělené ledničce. „Zažil jsem kontroly v civilu i u vojáků a můžu srovnávat. V armádě jsou jednoznačně přísnější,“ dodává Jakubčík.
Udržovat v kuchyni čistotu pomáhají kuchařům takzvaní směníci, tedy vojáci z rot, kteří pracují jako pomocná síla. „Neustále vytírají, myjí nádobí, připravují jídelnu a dělají další pomocné práce. Bez nich by kuchyň fungovat nemohla,“ vyzdvihuje jejich přínos Jakubčík.
Kuchaři mají jídelníčky většinou předem připravené, třeba na několik týdnů dopředu, a z nich pak vybírají jídla na danou dobu cvičení. Každé menu je přesně rozepsané na jednotlivé suroviny, přesnou gramáž a míru. „Jídla se snažíme vždycky poskládat tak, aby byla správně nutričně rozložená a pestrá. Podle zbytků vždycky poznáme, která strava letí, a která ne. Nefrčí rajská, zato svíčková nebo čína, jsou oblíbené,“ prozradil velitel hospodářské čety roty logistiky 151. ženijního praporu poručík Marek Stručovský.
15 metrů štrúdlu
Za svůj největší kuchařský výkon přímo v poli Jakubčík považuje upečení štrúdlu pro 150 lidí. „Pracovali jsme na něm asi tři hodiny a výsledkem bylo 38 nohavic, což je zhruba 15 metrů dlouhý štrúdl. Pro všechny to bylo velké překvapení a příjemná změna,“ vzpomíná.
Překvapit se ale dá i jinou barvou pokrmu. „Když jsem byl v roce 2009 na zahraniční misi v Kosovu, jednou jsme obarvili potravinářským barvivem knedlíky do barvy trikolóry. Chuť byla stejná, ale lidem to prostě nejelo. Na tom je vidět, že člověk jí hlavně očima,“ přiblížil svoje zážitky ze zahraniční operace Stručovský.
Kuchaři 15. ženijního pluku vaří na cvičení v průměru čtyřikrát do roka. Jejich pracovními nástroji jsou sice vařečky a nože, ale zbraně musejí ovládat stejně dobře jako jejich kolegové. Také se pravidelně účastní povinných zaměstnání i cvičení.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: kpt. Zuzana Králová, Armáda ČR
