Bojovému umění se začal věnovat už na střední vojenské škole v Nitre. „Na Slovensku jsem se poprvé seznámil s karate, sytémem goju ryu. Když jsem po škole nastoupil na Velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře, rozhodl jsem se v tom pokračovat a společně s panem Kaslem, Pernišem a Candrou jsem založil Karate klub Tábor.“
Po karate kung-fu, kick-box a boj zblízka
Krátce na to se začal Kotlář věnovat i novince té doby, kung-fu, které cvičil pod dohledem instruktora Libora Galuska. „Otevřely se i první přebory v plnokontaktních zápasech, tehdy v kick-boxu a karate, tak jsem si udělal trenérské zkoušky a začal jsem se tím víc zabývat.“ Odměnou za tvrdou dřinu mu byl titul vicemistra České republiky v kickboxu v Ostravě. „Na základě těchto úspěchů mě požádali, jestli bych nechtěl cvičit sebeobranu a boj zblízka u průzkumných jednotek ve Vimperku. A tím to pro mě všechno začalo.“
Jeho kariéra pokračovala dál v nově vznikající brigádě rychlého nasazení v Táboře. Postupně se vypracoval až na třetí stupeň instruktora boje zblízka, který je nejvyšším stupněm v Armádě ČR. Kromě toho je i členem mezinárodní asociace musado (WMA – World Musado Association). Od roku 2012 je hlavní sídlo WMA v České republice, v Praze. Jejím prezidentem a hlavním instruktorem je Oldřich Šelenberk, nositel čestného 7. Danu.
Tvoří metodiky i výukové materiály
V současné době se v Armádě ČR cvičí boj zblízka, který je vytvořen na základech musado, MCS (Military Combat System). „Protože jsem vedoucí instruktor, podílím se s ostatními instruktory na tvorbě metodiky a různých výukových materiálů, aby všichni věděli, jak mají správně techniky cvičit a využívat.“
Podle Kotláře musí každý voják umět bojovat. „Ani to není o tom umět co nejvíc technik, ale umět jich třeba jen pár kvalitně. Při výcviku je na každého kladený nápor nejen fyzický, ale i psychický. Cvičí se za jakékoliv počasí a je jedno, jestli má voják 50 kg nebo 100 kg, každý cvičí s každým.“
Sám Kotlář měří 178 cm a váží 75 kg. Podle něj je velkou výhodou při zápasech jeho vrozená hypermobilita. „Nemusím se roztahovat a klidně i v mých 50 letech pořád vykopnu nad hlavu. Navíc mám vysoký práh bolestivosti. Když jsem si utrhl koleno, tak jsem s ním ještě tři měsíce cvičil, než jsem si všiml, že to koleno nedrží správně pohromadě a začal to nějak řešit.“
Nejdůležitější je rodina
Hlavní podporou ve všech situacích je podle Kotláře rodina. „Kvůli mému zaměstnání nejsem často doma. Navíc, když se tomu sportu chcete věnovat naplno, musíte cvičit i po pracovní době ve svém osobním volnu. A kdybych neměl podporu v rodině, nevím, jak bych mohl dosáhnout té úrovně, na které jsem nyní.“
Praporčík Daniel Kotlář je v současné době u Armády ČR zařazen na funkci Staršího instruktora tělovýchovných zařízení 15. ženijního pluku v posádce Bechyně.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: kpt. Zuzana Králová, Armáda ČR /r
Foto: archiv 15. ženijního pluku Bechyně
