Součástí každého úkolového uskupení jsou i vojáci vyškolení jako CLS. U 21. úkolového uskupení se jedná o praporčíka L. M., nadrotmistry M. S. a L. K. a rotmistra L. F. Každý z nich musí absolvovat pravidelný výcvik, aby si udrželi svou odbornou způsobilost, a také se neustále zdokonalovali a učili novým věcem. Z tohoto důvodu probíhala pravidelná zaměstnání pod vedením příslušníků polního chirurgického týmu, lékařky kapitánky M. T. a záchranáře praporčíka R. P. Na jejich bedrech ležela veškerá příprava, dohled na průběh a v neposlední řadě se snažili přispět spoustou užitečných rad, vycházejících ze zkušeností nejen z práce v nemocnici, ale také na záchranné službě.
Trénink situací, které se mohou odehrát přímo na základně
Každý výcvik byl zaměřen na jinou situaci, se kterou se kdokoliv může v misi setkat, proto cvičící řešili bodná poranění, průstřel hrudníku nebo dopravní nehodu. Cílem výcviku nebylo simulovat situaci na bojišti, kde jsou zranění očekávána, ale vše bylo zasazeno do specifických podmínek základny HKIA v jejím běžném každodenním životě. Jako velké plus se dá pokládat, že výcvik probíhal i se zahraniční účastí, konkrétně se jednalo o portugalské QRF (Quick Reaction Forces) a zdravotníky z australské armády.
Tato spolupráce byla velmi přínosná díky možnosti vyzkoušet si spolupráci s rozdílnými přístupy, úrovní znalostí a jazykovou bariérou.
„Společně s portugalským týmem spolupracujeme na základně HKIA při zajišťování péče o zraněné vojáky na ROLE 2. Jednotné postupy a sehranost zvyšuje kvalitu péče. Společné cvičení příslušníků CLS tedy bylo přirozeným vyústěním této spolupráce,“ doplnila kapitánka M. T.
Výcvik od A do Z
Je nutné zdůraznit, že nikdo z cvičících neměl nikdy žádné informace, co je při výcviku čeká až do chvíle, kdy se vše rozběhlo. Námětem cvičení vždy byla komplexní činnost, což zahrnovalo přijetí oznámení o nalezení zraněného, příchod ke zraněnému, neprodlené zhodnocení stavu, zajištění životních funkcí, poskytnutí první pomoci, informování zdravotnického zařízení prostřednictvím operačního dozorčího až po samotnou improvizovanou evakuaci do zdravotnického zařízení. Cílem bylo zkusit si koordinovanou činnost více lidí najednou pod časovým tlakem způsobeným snahou o záchranu života v reálných podmínkách základny HKIA.
„Musíme si uvědomit, že CLS je stále nezdravotnický personál. Dobrá připravenost tedy hraje klíčovou roli. Měli jsme možnost porovnat jednotlivé národy a jejich zkušenosti a musím podotknout, že stupeň vycvičenosti je u českých vojáků na vynikající úrovni. To je mimo jiné známkou i vysoké kvality CLS kurzů v ČR,“ uvedl praporčík R. P.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: vrchní praporčík 21. ÚU, Armáda ČR
