Proti letadlům, dronům i munici

Nová koncepce SHORAD americké armády


K pozicím vlastních jednotek se přibližuje nepřátelský „roj“ dronů. Zároveň dostávají vojáci informaci z radaru, že k jejich postavení směřují řízené střely vypálené z nedaleko se pohybujících letounů protivníka. Všechny tyto hrozby mají být, dle nedávno zveřejněné vize velení US Army, odpovídajícími cíli pro perspektivní prostředky SHORAD (SHOrt Range Air Defense neboli protivzdušná obrana krátkého dosahu), zaváděné v blízké budoucnosti.

Technický pokrok, zejména miniaturizace a dostupnost špičkových technologií na komerční bázi, totiž zapříčinil, že dnes už obdobnými zbraněmi disponují nejen pravidelné armády, ale též řada nestátních aktérů, jako jsou různé povstalecké a teroristické organizace.

Mimo jiné proto na výše uvedené změny loni zareagovaly americké pozemní síly vydánímkoncepčního dokumentu nazvaného Army Air and Missile Defense 2028. Ten by měl, jak už samotný název naznačuje, definovat priority v oblasti protiletadlové a protiraketové obrany do roku 2028. V tomto článku se zaměříme výhradně na systémy, jejichž hlavní činností bude ochrana vojenských útvarů nacházejících se v přímém dotyku s protivníkem, respektive předsunutých operačních základen.

V současnosti je jediným kompletem schopným zasahovat letouny (jak pilotované, tak dálkově řízené) a vrtulníky působící v přízemních a nízkých výškách přenosný PLRK FIM-92 Stinger, respektive jeho vozidlová varianta AN/TWQ-1 Avenger. Mimo to je v armádním arzenálu zaveden také typ Centurion C-RAM (Counter Rocket, Artillery, and Mortar) alias LPWS (Land-based Phalanx Weapon System), který dokáže ničit nepřátelskou dělostřeleckou munici. Obou dvou ale pozemní vojsko provozuje jen velmi omezené množství – ještě v roce 2017 pouze devět oddílů vyzbrojených Avengery a čtyři baterie Centurionů.

V listopadu 2018 se ale poprvé od konce studené války trend otočil a namísto dalšího snižování početních stavů US Army oficiálně reaktivovala první útvar kategorie SHORAD. Jednalo se o 5-4. oddíl s domovskou posádkou v německém Ansbachu. Po zhruba roce výcviku uskutečnili jeho příslušníci v říjnu v Grafenwöhru. Jakožto právě vzniklý prvek PVO postrádal 5-4. oddíl potřebné materiální vybavení. Proto bylo nezbytné vyjmout z mobilizačních skladů 72 dlouhodobě uložených protiletadlových kompletů AN/TWQ-1 Avenger, uvést je do provozuschopného stavu a část z nich modernizovat. Z těchto více než sedmi desítek strojů převzali vojáci z Ansbachu 36 kusů a stejný počet se přemístil i do předsunutých skladů v Evropě, v nichž je uložena technika pro případ vypuknutí války.

Celý článek si můžete přečíst v ATM 8/2020, obsah tohoto čísla naleznete – ZDE.

Text: Dušan Rovenský
Foto: US DoD, Dynetics, Lockheed Martin

Knižné novinky