Cvičící pod dohledem zkušených instruktorů, mezi kterými byl i certifikovaný horský vůdce, absolvovali přesuny na sněhu za použití skialpových lyží a sněžnic. Přestože část vojáků používala tento typ lyží poprvé, dokázali zvládnout přesuny v kopcovitém terénu na vzdálenost okolo 15 kilometrů, a to včetně orientace za pomoci klasické mapy a buzoly.
Ideálními navigačními body byly objekty prvorepublikového pohraničního opevnění, kterými jsou Orlické hory poseté. Úkolem nebyl pouze přesun po stanovené trase, ale i skryté pozorování a následné hlášení vojenských transportů na místní komunikaci.
Zatímco při pohybu nebyl problém se zahřát, při statickém hlídkování ve sněhu nešlo zajistit tepelný komfort bez ohně. Ten vojáci rozdělali pouze za použití ocílky s pomocí přírodního materiálu, poté co ve sněhu vyhloubili ohniště.
Na programu cvičení byla i evakuace raněného v horských podmínkách. Za tím účelem museli vojáci s pomocí jedné soupravy skialpových lyží, lyžařských hůlek, lavinových lopatek a šňůr vyrobit improvizované saně a přikurtovat k nim figuranta zabaleného do spacího pytle. I když účastníci cvičení jako raněného logicky volili tu nejlehčí osobu ze svých řad, i tak měli s transportem práce dost. Lehčí bylo táhnout saně s raněným do kopce než s ním sjíždět.
Aktivní záložáci byli v průběhu cvičení vybaveni špičkovou výbavu – skialpové lyže s veškerým příslušenstvím, lavinové vyhledavače, lopatky, lana atd. To vše jim usnadňovalo plnění úkolů v zimní přírodě. O svěřený materiál museli také důkladně pečovat, po každém návratu z terénu následovalo čištění a sušení výstroje.
Působení vojáka na misi v zimě na horách není možné bez schopnosti přežít noc nejen ve zdraví, ale hlavně v bojeschopném stavu. Výše sněhové pokrývky v Orlických horách v době konání cvičení neumožňovala kopání sněhových záhrabů. Přesto záložáci strávili jednu noc venku, kde si vybudovali jednoduché sněhové bivaky v kombinaci s klasickými celtovými přístřešky.
„Mám radost, že cvičení se i přes svou fyzickou a psychickou náročnost obešlo bez zranění či mimořádné události. Domnívám se, že pro vojáky to byl atraktivní výcvik. Jako vždy patří můj obrovský dík instruktorům z naší letecké základny, kteří mimo řady jiných dovedností ovládají na špičkové úrovni i horolezectví, lyžování a další zimní disciplíny. Horský zimní výcvik chceme rozhodně opakovat,“ zhodnotil cvičení velitel roty AZ kapitán Stehlík.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: Pavel Rak
Foto: 21. základna taktického letectva Čáslav
