„Jsem pyšný na to, co jste udělali. Je vidět, že je na vás i v těch nevypjatějších situacích spolehnutí. Prokázali jste, že jste dobře vycvičeni a připraveni. Patří vám velké poděkování,“ zhodnotil armádní generál Aleš Opata.
Nepřirozeně ležící těla a louže krve
Když svobodnice Kateřina Sittová ze 24. základny dopravního letectva skončila službu a vydala se do očkovacího centra Ústřední vojenské nemocnice Praha, netušila, co ji čeká před jejím vchodem.
Do tramvajové zastávky najela dodávka, která vyjela z protisměru, kvůli zdravotním problémům řidiče. Kateřina zrovna přecházela přechod a už byla na druhé „bezpečné straně“. Na místě leželi čtyři zranění lidé, v dodávce byl zraněný řidič. „Na zemi ležel muž s otevřenou zlomeninou nohy, o kousek dál muž s masivním krvácením hlavy, muž s těžkou zlomeninou nohy a chlapec se zjevným vnitřním zraněním a zlomeninami,“ popsala vojákyně.
I když se jí naskytl hrůzný pohled na nepřirozeně ležící těla a louže krve, zachovala klidnou hlavu a rychle jednala. Zavolala záchrannou službu a běžela k nehodě. Od řidiče převozové sanitky, který byl poblíž, vzala potřebný materiál a začala ošetřovat raněné. To už se na místo nehody sjížděli zdravotníci. Mezi nimi také její kolega z jednotky, četař Pavel Kanči, který měl zrovna v nemocnici službu. Kateřině byl Pavel morální podporou, byla ráda, že vidí známou tvář a parťáka, který jí bude po ruce. Oba pak společně ošetřili chlapce, který na tom byl nejhůř.
Kateřina si uvědomila, že měla obrovské štěstí a doslova sekundy ji dělily od vážného zranění. „Měla jsem tam být, ne aby se mi něco stalo, ale abych zde někomu svou přítomností pomohla. Pevně doufám, že by se takto zachoval každý z nás a pomohl na místě, kde by jeho pomoc byla třeba,“ zhodnotila celou situaci vojákyně.
V pravý čas na pravém místě
O tom, že je na armádu spolehnutí a je vždy v pravý čas na pravém místě, se přesvědčil také Petr J. z Příbrami. Byl přítomen u dopravní nehody autobusu s cyklistou v obci Tochovice. První pomoc raněnému poskytl nadrotmistr Daniel Suk z 13. dělostřeleckého pluku. Až do příjezdu záchranné služby byl na místě, ošetřoval ho a monitoroval jeho zdravotní stav.
„Musím přiznat, že mě překvapil jeho klid a profesionální přístup ke zraněnému. Panu Sukovi a slečně, která pomáhala u této dopravní nehody, patří můj velký obdiv a velké díky. Opět se mi potvrdilo, že na armádu se dá spolehnout kdykoliv,“ uvedl pan Petr J. v děkovném dopise, který zaslal na Generální štáb AČR.
Moje vojenská rodina
Každý z nás se může dostat do situace, kdy nám vážná zranění ve službě neumožní pokračovat v práci, která nás naplňuje a kterou máme rádi. Takový osud potkal bývalého příslušníka 42. mechanizovaného praporu. Na armádu však nezanevřel, podporu našel u svých spolubojovníků, kteří mu pomohli překonat nejtěžší životní chvíle a jsou s ním stále v kontaktu. Mezi vojáky, jak sám říká, našel vojenskou rodinu, na kterou se může vždy spolehnout. A to hlavně díky pomoci a přístupu velitele 42. mechanizovaného praporu podplukovníka Daniela Cekula a vrchního praporčíka 4. brigády rychlého nasazení praporčíka Michala Baky.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: pplk. Vlastimila Cyprisová /r
Foto: prap. Petr Dohnal, Armáda ČR
