Poprvé se Stopětkou aneb znovu žákem

V následujícím textu si nekladu ambice přicházet s něčím objevným, neb nejsem pilotem natolik zkušeným, abych na tak známém a bez přehánění legendárním letounu našel cokoli nového. I s ohledem na svou malou pilotní zkušenost se však chci podělit o poznatky ze setkání s touto kráskou a třeba se mi podaří i zkušeným letcům Trenerů připomenout doby, kdy se oni sami takto s Trenery seznamovali a viděli je podobně nezkušenýma očima.

Moje láska k Trenerům se mnou není odjakživa. Skoro by se chtělo až říci, že to bylo vlastně naopak. Trener pro mě totiž byl „málo Spitfire“. Málo legenda. Moc obyčejný a samozřejmý. Jistě, v mém okolí se vždy vyskytoval dostatek nadšenců, ale mé oči formované plachtařskými začátky viděly Zliny spíš jako pracovní nástroje, jako cestu do termiky, cestu vzhůru k výškám, ale pro větroně.

A nezměnil to ani krásný výlet na Aviatickou pouť v roce 2012, kdy jsme s kamarádem Ríšou Vlčkem vyvezli naši klubovou OK-IFG do Pardubic. Pak se ale něco změnilo a velký podíl na tomto přerodu má Michal Orlita. Tak se stalo, že jsme se jednoho dne potkali v aeroklubu, kde jsem trávil celý den velmi důkladným mytím tehdy čerstvě kunovické „Dvěstěpětky“ OK-KNG. Ačkoli byla původně dost špinavá, mycí prostředky, voda a jarní slunce postupně dávaly vyniknout elegantním křivkám, které jsem pořád dokola obdivoval a nejednou už jsem se viděl v kokpitu.

Text: Matěj Podhorský
Foto: autor, Miloslav Soroška, Michal Orlita

Více se dočtete v časopisu AeroHobby 6/2020, který vyšel 11. 11. 2020.

Obsah AeroHobby 6/2020 naleznete - ZDE.

Knižné novinky