Proč létáme se Čmelákem?

V minulém AeroHobby byl obsáhlý článek o současný práškařích, kteří s jarními měsíci ještě tu a tam vzlétají nad česká, moravská a slezská pole. Žlutá letadla Z-37 Čmelák však v posledních létech velice rychle téměř zmizely z naší oblohy. Naštěstí obdiv k této technice s charakteristickými tvary a nezaměnitelným zvukem hvězdicového motoru stojí za záchranou několika kusů, které jsou vzorně udržovány v letuschopném stavu. Jedním z nich je i dvoumístný Čmelák v nezaměnitelné červeno bílé barevné kombinaci, létající se značkou OK-YJF již rovné půlstoletí.

V dobách, které přály zemědělskému letectví, jsem jako kluk pravidelně vídal Čmeláky ošetřovat pole a vždy se pro mě jednalo o zajímavé a dobrodružné pokoukání. O něco později, již jako student střední zemědělské technické školy, jsem začal létat v aeroklubu, kde měla stanoviště i jedna z četných stanic Slov Airu. Pravidelná návštěva letiště, potkávání se s piloty Čmeláků, naslouchání jejich vyprávění o létání a letecké práci ve mně vzbudilo touhu stát se profesionálním pilotem zemědělského letounu.

Touha je jedna věc, realita života je věc druhá. Pokračoval jsem ve studiu další školou v oboru zemědělství, ale můj mladší bratr se vydal na dráhu profesionálního pilota. Pak přišla devadesátá léta s kompletní změnou režimu a život se náhle velice zrychlil. Moje poletování v aeroklubu sice zůstalo, ale přišla změna práce, podnikání, děti… Přesto jsem letiště a létání uhájil. Dráha profesionálního pilota však šla stranou a alespoň jsem držel palce bráchovi.

Text a foto: Jiří Vysoký

Více se dočtete v časopisu AeroHobby 3/2019, který vyšel 15. 5. 2019.

Obsah AeroHobby 3/2019 naleznete - ZDE.

Knižné novinky